elitajelita

Kolik stojí kožich?

Pro výrobu jednoho kožichu je třeba zabít: 65 norků, nebo 130 činčil, nebo 10 jezevců, nebo 27 tchořů, nebo 60 zajíců, nebo 14 vyder, nebo 11 stříbrných lišek, nebo 50 minků, nebo 100 veverek, nebo 9 bobrů, nebo 4 leopardy, nebo 18 červených lišek, nebo 15 rysů, nebo 125 hranostajů, nebo 12 ocelotů.... pro kožichy a různé upomínkové předměty se také zabíjejí psi a kočky!

Chov - kožešinové farmy

Existuje milná domněnka, že pěstování zvířat na kožešinových farmách je humánnější způsob získávání kožešin, než je lov. Slovo "farma" vzbuzuje představu svobodného a otevřeného prostoru. Ve skutečnosti je to způsob pouze snadnější pro člověka, ekonomičtější, ovšem pro zvířata znamená ještě věští utrpení, než chycení do pasti. Bolesti a strádání několika hodin či dnů zvířat lovených, jsou při chovu zvířat nahrazeny celoživotním strádáním a smrtí mnohdy stejně, nebo i více drastickou. Zvířata jako nutrie, bobři, norci, lišky nebo lasičky jsou druhy, jejichž teritoriální působnost je i několik kilometrů čtverečních. V klecích 40x40x40 cm je jim jakýkoliv pohyb znemožněn a ani náhražky v podobě výběhů nemohou uspokojit jejich přirozené potřeby - běhat, hrabat, plavat či šplhat. Pro druhy, které nejsou domestikované, je život od narození do smrti v kleci každodenním stresem a utrpením!

Chovatelé, jejichž jediným kritériem je kvalita kožešiny a výsledný zisk tak nejenže omezují přirozenost zvířat, ale navíc je záměrně vystavují extrémním podmínkám, aby se produkce "zefektivnila". Čím větší mráz, tím lepší kožešina. Proto jsou zvířata ponechávána ve vlhkých a chladných místnostech, v horších případech vystavována přímému mrazu bez možnosti úkrytu, výstavby pelíšku či hnízda. Nejvíce trpí nutrie, které mají tlapky potaženy tenkou blankou. Musí neustále přešlapovat, protože jim tlapky přimrzují k podlaze klecí. Podlahy klecí jsou z ocelových jemných mříží či pletiva, které se jim zařezává do tlapek a při usilovné snaze se podhrabat si lámou o drátěná oka drápky.

Po celý krátký život jsou zvířata krmena jednotvárnou stravou, kaší, která je bohatá na živiny podporující růst kožešiny. Aby chovatelé nemuseli zvířatům čistit jídelní misky, tak raději kaši rozmazávají po mřížích klecí. V zimních měsících zvířatům jazýčky při slízávání potravy ke mřížím přimrzají, což jim způsobuje zbytečná zranění. Svou přirozenou touhu běhat se zvířata snaží naplnit běháním po kleci dokola a to je silně deprimuje. Jinak samotářská zvířata se chovají v klecích i po šesti, což vyvolává v takto extrémních podmínkách útočnost a kanibalismus. Slabší jedinci jsou buď ušlapáni, ohryzáni nebo ukousáni svými spoluvězni.

Usmrcování kožešinových zvířat

Když najde čas a kožich zvířete je "zralý" a vhodný pro zpracování na "kvalitní lidský kožich" dochází k usmrcování chovaných zvířat. Metody zabíjení jsou stejně drastické, jako samotný chov. Při usmrcování platí jediné pravidlo: nepoškodit kožešinu. Zabíjí se lámáním vazu, škrcením, jedem v potravě či injekční stříkačce, elektrickým proudem - zvířeti je vsunuta jedna elektroda do tlamičky a druhá do konečníku, nebo výfukovými a dalšími jedovatými plyny. Jsou to kožešinové popravy, nazývané "kožešinové žně", kdy jsou po tisících masakrovány celé chovy. Některé neodborně provedené metody usmrcování zvířata jen omráčí, takže zvířata jsou potom stahována zaživa.